Ahoj holky a kluci. S lehkým zpožděním připsaného na vrub kalupu ke konci roku se opět ozývám na webových stránkách, které loni málem předběhly Google v počtu návštěv. Jako satisfakci berte prosím rovnou dvoučíslo z mého 13. a 14. měsíce. Čím začít - určitě plaváním. Už chodím dost dlouho plavat do jednoho slaného bazénu u Divoké Šárky a je to čupr. Máma nás přihlásila už do pokračování. No pár fotek a můj blažený výraz určitě mluví za vše. Akorát těch podpůrných rybiček v podpaží už bych se rád zbavil - jeden z cílů do nového roku. Byl jsem se taky trochu kulturně vzdělat do galerie současného umění DOX na finalisty Chalupeckého ceny a dost dobrý. Tam učitě ještě někdy zajdu. Jsem už ostatně dost intelektuálně vybaven, tak jsem si říkal, že něco i "hodím na papír". Úplně na pohodu si píšu propiskou (zatím na papíře, ale ty stěny mě lákají...) poznámky, které naštěstí šifruji, takže jim máma a táta zatím nerozumí. Svůj znak se mi podařilo umístit už i na opěradlo gauče a mámino bílé tričko. Mámě se to sice moc nelíbí, ale to ještě neví, jak bude jednou takové třičko cenné:-) Určitě Vás taky zajímá, kolik že to už mám zubů - no přátelé, už 15. Ale přijde mi, že mi furt nějaké rostou. Kdy se toto zastaví, kdo ví. Však si taky už pochutnávám na kdejakých lahůdkách. Podle fotek jistě poznáte, že se v jídle jen tak ničeho nezaleknu! Dokonce máma slibovala speciálním cukroví, co mi připraví k Vánocům. Ostatně na ty Vánoce jsem taky zvědavý - dost se o něm hovoří, ale co, nebo kdo to vlastně je - to mi nikdo dosud neřekl. Každopádně to je za dvěřmi a jeslti to bude tak fajn, jako Mikuláš, tak to beru. Na Mikuláše jsem měl dvojboj - prvně s ostatními tryňaty v Benátkách u Kaniů (tolik cizích hraček - to jsem si prostě musel užít;-) a pak Mikuláš u Ezechelů. Přišel Mikuláš s Andělem a 4 čerti a čertice, ale mě z rovnováhy nejdřív nevyvedli. Mirečkovo autíčko nemohli přebít svým charisma. Jen ten čert, co o něm máma říkala, že je moc hodný, mě trochu překvapil, když jsem se k němu dostal tváří v tvář. Ale na příštího čerta už budu připraven. Na závěr se s vámi podělím ještě o některé své koníčky - prohlížení v zrcadle, napodobování rodičů (v čemkoliv), vytahování šuplíků (doma i na návštěvě), rozdělávání čehokoliv (fáze kompletace čehokoliv prý teprve nastane - doufá táta) no a tancování - na to jsem kadet. Taky mě stále nepustily ty traktory (kdekoliv, jakékoliv), ale už se povážlivě na něj dotahuje sanitka.

Kliknutím na fotku zobrazte větší pohled.